Víte, že nám všem letos přibyde jeden den volna navíc? Od roku 2016 se totiž zařadíme například vedle Kanady, Velké Británie, Austrálie, či Německa, které uznávají Velký pátek jako pracovní den klidu. V Poslanecké sněmovně jsme totiž schválili novelu zákona o státních svátcích, kterou předložila skupina poslanců. Já jsem pod novelou podepsána jako spolunavrhovatelka. Začátek nového roku a polovina funkčního období přímo vybízí k tomu, poohlédnout se za dosavadní prací. Takže co dalšího jsem za dva roky ve funkci poslankyně zvládla?
Dohromady jsem sama nebo spolu s kolegy z TOP 09 předkládala 16 návrhů zákona. Mimo jiné jsem podepsaná také pod poslaneckou novelou zákona o Registru smluv, který byl koncem minulého roku definitivně schválen. Tím jsem splnila jeden z předvolebních slibů, kterým jsem se zavázala u voličů mimo jiné i skrze iniciativu Rekonstrukce státu. Ne všechny v minulých letech předložené návrhy se však stačily projednat. Například můj návrh „prarodiče na rodičovské“ na své projednání teprve čeká. K němu navíc brzy přidám další návrhy týkající se rodinné politiky, které si dávají za cíl umožnit snadnější vybalancování rodinného a pracovního života.
Na tvorbě zákonů se však podílím i prostřednictvím pozměňovacích návrhů, které jsem dohromady předložila čtyři. Například v ústavně právním výboru si našel podporu pozměňovací návrh, který nesouhlasí s rozšířením pravomocí Veřejného ochránce práv o možnost podávání žalob ve veřejném zájmu.
Důležitou roli v rámci schvalování zákonů v Poslanecké sněmovně hraje tzv. zpravodaj. Ten detailně prostudovává předkládanou novelu, seznamuje s ní poslance a členy výborů, navrhuje hlasovací proceduru, zkrátka je jakýmsi průvodcem návrhu zákona v průběhu jeho schvalování. Takto zpravodajuji dvě novely, mimo jiné i již zmíněnou novelu zákona o Veřejném ochránci práv. Svého zpravodaje mají také výbory, kde jsem byla dohromady zpravodajkou deseti sněmovních tisků – například u každoročních Zpráv o stavu lidských práv, nebo u návrhů rozpočtů a státních závěrečných účtů Úřadu vlády ČR.
Ne vše je však nutné řešit zákonem. Koncem minulého roku se na mě obraceli rodiče malých dětí, kteří si přichází na úřady práce požádat o rodičovský příspěvek. Někde je ale čekají poměrně nevyhovující podmínky. Prostory na úřadech práce jsou často přeplněné a jim nezbývá než desítky minut čekat společně s ostatními klienty, kteří jsou mnohdy nemocní či znečištění i agresivní. Přitom by stačilo například vyhradit část úředních hodin pouze pro vyřizování rodičovského příspěvku nebo zavést systém elektronického objednávání na úřady práce. Proto jsem v této věci oslovila dopisem s žádostí o změny generální ředitelku Úřadu práce ČR. Věřím, že se již brzy podaří nepříznivý stav napravit.
K práci opoziční poslankyně neodmyslitelně patří interpelace na předsedu a členy vlády. Vládě se poměrně úspěšně dařilo interpelacím vyhýbat a když už byly na pořadu schůze zařazeny, (ne)účast ministrů vypovídala o tom, s jakou odpovědností ke své práci přistupují. I tak jsem podala celkem 24 interpelací. Nejčastěji jsem interpelovala ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou.
Poslanecký mandát však nevnímám pouze jako sezení v Poslanecké sněmovně, účast na jednáních výborů a psaní zákonů. Důležitá je také osvěta. Pokud to máme být my kdo připravují a schvalují zákony, musíme vycházet ze skutečných poznatků z praxe. Nejsem ten typ politika, co rozhoduje o věcech, které vlastně nezná, protože neopustil svou kancelář. Proto jsem se účastnila řady seminářů, odborných konferencí, ale především také pracovních cest po ČR i zahraničí. Při cestách po krajích a regionech jsem zjišťovala co naše občany a jejich města trápí nejvíce, při návštěvách zahraničí jsem se snažila vypozorovat, jak podobné problémy řeší v jiných zemích. V některých případech jsem ale také nabízela svá vlastní řešení, protože mnohdy naopak hledají jiní inspiraci v ČR.
V rámci gesce sociální politiky jsem vystupovala na více jak deseti konferencích, odborných seminářích a kulatých stolech. Nejčastěji se jednalo o témata sociálního bydlení, o důchodovou reformu či o otázky spojené s rodinnou politikou. V říjnu minulého roku jsem zastupovala Českou republiku na zasedání zástupců národních parlamentů v OECD, kde jedním z témat byla nezaměstnanost.
Jako předsedkyně podvýboru pro lidská práva jsem navštívila například Ukrajinu či Bělorusko, ale také české Teplice, Obrnice, Ústí nad Labem a Most. Navštívila jsem několik inkluzivních základních škol, uspořádala nebo jsem zaštiťovala 10 lidskoprávních seminářů, konferencí a kulatých stolů, v rámci kterých se nejčastěji řešily otázky integrace menšin. Řady dalších seminářů jsem se zúčastnila jako panelistka.
V rámci projektu „Studentské interpelace“, který mi pomáhá organizovat mládežnická organizace TOP tým, jsem mluvila se stovkami studentů. Některé jsem navštívila v jejich středních školách, jiné jsem přijala a provedla Poslaneckou sněmovnou, a pár z nich dokonce absolvovalo stáž v mé kanceláři.
To byly mé první dva roky poslaneckého mandátu. Nový rok jsem zahájila včerejší besedou „Migrace pohledem uprchlíků a dobrovolníků“ a na příští týden plánuji debatu s Ethanem Gutmannem, autorem knihy Jatka, která pojednává o násilném odebírání orgánů v Číně. Příští týden také předložím další návrh zákona týkající se rodinné politiky. Veškeré mé aktivity můžete sledovat na adrese www.marketaadamova.cz.